[CNW:Counter]

Film a pravda

 

Úvod: Kamil Fila

 

* Mnoho přístupů k pravdě. Úvod, který spíše klade otázky. Není to pravá filozofie, ta je mnohem přísnější. Jde o pouhou inspiraci filozofií.

 

* Pravda, dobro, krása – základní ideje. Měly by být převoditelné jedna na druhou (Co je pravdivé, je dobré i krásné. Kýč je možná krásný, ale je falešný. Umělecké záběry vražd mohou být krásné, ale nejsou etické.) Tento tradiční náhled je dnes všemožně zpochybňován (Nepříjemné stránky světa nejsou krásné, ale to není důvod, proč o nich nemluvit a neukazovat je.)

 

* Pravdy rozumu, víry, srdce

- Každá je jiná. Nemusejí spolu souviset a často se přímo vylučují, což vede k etickým dilematům. 

 

* Pravda – řecky alétheia (neskrytost)

Jistá dokonalost, jakou má tvar koule. Ale ani kouli nevidíme najednou celou. Musíme ji nahlédnout z více stran.

 

* Dvě základní pojetí pravdy

- Pravda je to, co poznáváme (objevujeme, nalézáme, vytahujeme na světlo)

X

- Pravda, je to, co je výsledkem našeho poznání (je utvářená, dobově, společensky, kulturně a subjektivně proměnlivá)

 

Korespondenční teorie – pravda je shoda rozumu s věcmi; relace mezi tím, co je poznáváno a tím, co je výsledkem poznání (3 složky: fakt + výrok, soud + co je shoda?) Definice toho, co je shoda, je nejtěžší. Odráží se stav věcí vnějšího světa v našem vědomí přesně? Tady nastává krize a přicházejí konkurenční teorie.

 

Koherenční teorie – pravda jako vlastnost množiny výroků; logická bezrozpornost systému (čistě logické, bez empirie. Pokud si „vhodně“ nadefinujeme výchozí podmínky, můžeme dokázat i naprostý nesmysl.)

 

Pragmatická teorie – důležité je pochopit cíl poznání, vztah poznání k našim praktickým zájmům; přesvědčení, které vede k úspěchu a užitku (jde o užitek většiny). Ani vědecké teorie nejsou nic jiného než vírou v užitečnost určitých modelů a funkcí. Nevíme, jestli to přesně odpovídá, ale když to funguje, tak už to dál nezkoumáme.

 

 

* Perspektivizmus x Pluralizmus

Perspektivizmus – z více úhlů poskládáme celek.

Pluralizmus – nedíváme se jenom z více úhlů, ale i pomocí různých optik. Ty ale nesložíme do jednotného pohledu. Různé pohledy nemají stejnou hodnotu, ale jinou hodnotu, která nejde porovnávat s ostatními, musíme je respektovat v jejich jinakosti.

 

 

 

Samo členění je problém – vznikají slovní hříčky

 

* Pravda, realita, skutečnost, existence – Je pravdivé vždy skutečné? Logicky dokázané nesmysly; ještě neexistující věci atd. Umělá tráva existuje, ale není skutečná…

 

 

 

 

* Virtuální – Aktuální

(Virtuální znamená „být v možnosti“, „mít potenciál být něčím“ – strom v semínku. Aktuální je realizace. Bez potence ale není aktu. Virtuální a aktuální jsou tedy dva póly skutečnosti. Obojí je reálné.)

 

* Přirozené a umělé (přírodní x lidské, společenské)

Co je reálnější? Co více působí na naši skutečnost? Původní příroda nebo současná technologie? Co nás činí více lidmi? Přirozenost, živočišnost? Nebo společenskost?

 

* Co je základem skutečnosti, co je nejskutečnější??

 

Bůh – plné bytí, od něj se odvozuje vše ostatní; méně oduševnělosti, méně bytí

Substance – živly, atomy; z nich je tvořeno vše

Mysl – jediné, co je potvrditelné, co nikdy nelze zpochybnit, protože samotné zpochybnění je potvrzením; cogito ergo sum – myslím, tedy jsem.

Jazyk – vše je text, neexistuje nezprostředkovaný přístup je skutečnosti. Veškeré poznání skutečnosti je zprostředkované. Nikam „za text“ se nedostaneme.

 

* Materializmus a idealizmus

Co bylo dřív? Co pochází z čeho? Hmota – Idea – Vůle. Povstala první myšlenka až z určitého nakupení hmoty? Nebo byl duch vdechnut do hmoty a ona sama by zůstala mrtvá? Je to myšlenka, která stvořila hmotu?

 

* Realizmus a nominalizmus

- Realizmus v původním slova smyslu znamenal víru v reálnou existenci idejí. Tzn., že existuje říše idejí, která je neměnná a věčná a od těchto idejí se všechno odvozuje. Náš hmotný svět je jenom napodobeninou, stínem, odleskem idejí. (To je základ platonizmu a gnosticizmu – víry, že existuje nějaký jiný, pravdivější a lepší svět, než je ten, ve kterém žijeme)

- Nominalizmus zase považuje ideje jen za pojmenování věcí. Tato pojmenování jsme vymysleli my a jsou vůči věcem druhotná.

 

 

* Vědecký racionalizmus, materializmus a instrumentalizmus

 

Objektivita? – kumulativní poznání? Víme stále více a lépe? Narůstá poznání až k bodu, kdy budeme vědět všechno? Žije se nám díky tomu lépe?

Krize vědy: zjištění, že vývoj vědy neprobíhá jako doplňování chybějících poznatků, ale skokově. Každá teorie se vyčerpá a nakonec na něco nenachází odpověď. Musí přijít nové paradigma – nový soubor otázek, které se ptají jinak a pak dostáváme nové odpovědi. Jednotlivá paradigmata jsou ale neslučitelná.

 

Existencializmus – krize věd a technického pokroku, které přinesly odcizení. Pravda je pojímána jako autentičnost bytí. Nakolik jednáme sami za sebe? Kdo opravdu jsme? Na tuto pravdivost nejčastěji apeluje umění.

 

 

* Realizmus v umění

 

Fotografický realizmus – fotografie přinesla tak věrné zobrazení, že již není potřeba tradiční malířství. To byl impuls pro rozvoj avantgardy, abstrakce a nefigurativního umění.

 

Film x divadlo

Film reálnější než divadlo? V čem? Rozdíl mezi teatrálním vystupováním na divadle a prostým existováním před kamerou. Hraní do prázdna pro kameru a pro živé publikum.

 

Film je stejně tak dobře médiem „realizmu“ i „iluzionizmu“.

 

- Vykoupení reality, zachování, balzamování, věčný život 

- Dlouhé záběry (zaznamenají čas, jak jsme ho nevnímali) x střih (vrcholně manipulativní technika, vytváření nové skutečnosti)

 

Zlepšující se realizmus filmu? (černobílý a barevný film, zvuk, lepší kamery, kontaktní zvuk) x Hyperrealizmus (éra nových triků, které mohou vytvořit i to, co nikdy neexistovalo a ukázat věci tak, že působí skutečněji než realita)

 

 

 

* Aplikace teorií pravdivosti na promítnuté filmy

 

1)       Co nám film nabízí jako své téma? Co je v něm důležité?

2)       Jaké nároky na něj můžeme klást?

3)       Jakému pojetí pravdy naopak nevyhovuje? Kde selhává?

 

Korespondence – Vztah našeho světa a světa filmu. O jaký druh reality se jedná?

Koherence – Soudržnost informací v příběhu

Pragmatika – Snaha filmu/jeho postav na nás působit a přesvědčovat nás o své pravdě

 

Rašomón – Typický film o pragmatickém pojetí pravdy. Můžeme mu klást otázky korespondence (svět živých a mrtvých), ale nedostaneme odpověď. Kritériu koherence záměrně nevyhovuje. Výpovědi ve filmu se vylučují.

 

Dr. Divnoláska – Film dokonale koherentní, zřejmá je i korespondence (satirický vztah k historické, politické situaci). Problémem a hlavním tématem filmu jsou různé interpretace identických informací – nedorozumění, které vede až k vyhlášení války

 

Truman Show – Nejvíce nás zajímá korespondence lživé reality show ke skutečnému světu venku. Film selhává, pokud na něj budeme klást nároky bezrozpornosti. Je vnitřně nekoherentní.

 

Bowling for Columbine – Film důležitý svým apelativním charakterem. Režisér se nás pragmaticky snaží o něčem přesvědčit a pohnout nás k určité aktivitě. Filmu můžeme klást otázky po soudržnosti jednotlivých tezích. Tvůrce si občas protiřečí. Problémem je i korespondence – odkud čerpal fakta?

 

Code 46 – Film, u nějž je naprosto zásadní otázka korespondence. Co vlastně sledujeme? Čí je to sen? Nebo je to skutečnost? Jakého druhu? Všechny ostatní otázky jsou zbytečné. Film je neřeší, ani nejsou nijak problematické.

 

Vertigo – Velmi komplexní film. Ptáme se na korespondenci určitých výjevů. Co je iluze, přelud, kamufláž, jaká je skutečná identita postav? Zajímá nás, jestli jsou výpovědi všech v souladu a zda nás film nějak nešidí. Vše je v pořádku a zapadne do sebe. Zřejmý je i pragmatický postup postav, které se snaží druhého přesvědčit o určité verzi a přetvořit realitu k obrazu svému.

 

Vyvolený – Taktéž velmi komplexní film. Ptáme se, co je základním žánrem. Comics, v němž je více psychologie a málo akce? Nebo realistický psychologický film, kde jsou používány matoucí comicsové prvky? Film nás nutí klást si otázky po soudržnosti vyprávění. Je zřejmé, že výpovědi postav, různé vedlejší informace a naše hypotézy nesedí dohromady. To je ovšem záměr filmu. Schválně nás takto aktivizuje, není to chyba. Postavy pragmaticky přesvědčují druhé a sebe o své pravdě, což má vliv na okolní svět.

 

VÍKEND V ZAJETÍ FILMU
dEsiGn[ k0C0UR + AvP ] --- dB&CodE[ k0C0UR ] --- orangebureau.com 2004