[CNW:Counter]

Rašómon (Akira Kurosawa, Japonsko, 1950)

„Relativita pohledů na jednu událost“

Úvod: Kamil Fila

* První výrazný průnik japonského filmu na Západ (v Americe hrán pod názvem In the Woods); Zlatá palma v MFF Benátkách

 

* Děj je situován do středověku, samurajského období. Zápletka je jednoduchá - vražda a znásilnění v lese.

 

* Ryonosuke Akutagawa: Povídková kniha – (Ghost Dog: Cesta samuraje) povídky Rašomon (název brány) a V háji

 

* Kurosawa: i scénář a střih

 

 

* To, co činí tento film výjimečný a na svou dobu novátorský, je komplikovaná a nelineární narativní struktura.

 

* Ve vyprávění se konfrontuje několik perspektiv, podávaných ve formě zvrstvených a vzájemně se popírajících retrospektiv.

 

* (Podobná je i Čapkova trilogie: Hordubal, Povětroň, Život a dílo skladatele Foltýna)

 

* Před soudem, jenž nevidíme (sami diváci filmu jsou porotou), se zpovídají různí účastníci zločinu.

 

* Tato složitá stavba slouží k úvaze o relativnosti pravdivého popisu události. (Platonizmus – pravdu objevujeme uvnitř pod povrchem věcí a jevů; strukturalizmus – texty jsou tvořeny variacemi základních struktur; poststrukturalizmus – každý nový zápis pozměňuje celou strukturu, každým výkladem se posouváme někam dál a jinam, nikdy neodhalíme původní pravdu.)

 

 

* Pojetí pravdy v Rašomonovi

Neznáme původní událost, chybí základní rámec. Všechno, co dostáváme, jsou různé interpretace aktérů, kteří si protiřečí. Nejsme schopni z těchto odlišných úhlů pohledu a vyprávění zrekonstruovat zpětně, co se přesně stalo. Dokonce i mrtví můžou lhát.

 

* Jiná pojetí: viz Gauneři, Pulp Fiction (Q. Tarantino); Hrdina (Zhang Yimou)

Zde se fragmenty skládají v jeden celek. Nová perspektiva nám odhalí víc. Každým kouskem získáme ucelenější obraz původních událostí. Všechny oddělené linie se na závěr propletou.

 

* V Rašomónovi nejde přímo o pravdu - film jako médium selekce a mnohonásobného rámování neodpovídá na otázku o povaze pravdy. (Film je spíše konstrukcí určitých výpovědí a konstrukcí pravdy.)

V poslední pasáži je Rašomón ale nikoli o pravdě, ale spíše o pocitech solidarity, sounáležitosti, vzájemné mezilidské pomoci a ochotě odčinit svou vinu. Kurosawa není cynik, který by pohrdal touhou publika po spravedlnosti, ale humanista, který sice nedává odpověď na otázku „co se stalo“, ale nabízí nadějný konec v duchu „co můžeme udělat, aby svět nebyl tak špatný“.

 

 

* Styl

Poučenost J. Fordem a jeho konceptem „neviditelného stylu“, dokonalé neutrality podání informací (proto nevíme, která verze je pravdivější.)

 

* Zpětné ovlivnění – z westernové inspirace a samurajské transformace se staly opět westerny (Sedm statečných, Pro hrst dolarů)

* Remake RašomonaThe Outrage, 1964,  r.: Martin Ritt, hl. r.: Paul Newman

 

* Déšť – oblíbená rekvizita - symbolika spojení nebe a země a pozdějšího smývání hříchů

 

* Výrazné herectví – hraje celé tělo (tradiční pojetí herectví upřednostňuje tvář), záběry: převážně velké celky, upřednostňuje pohyb kamery a atmosférické svícení před střihem. Hlavní role Toshiro Mifune, Kurosawův dvorní herec

 

VÍKEND V ZAJETÍ FILMU
dEsiGn[ k0C0UR + AvP ] --- dB&CodE[ k0C0UR ] --- orangebureau.com 2004