[CNW:Counter]

Vyvolený (M. Night Shyamalan, USA, 1999)

 

Úvod: Kamil Fila

 

Šestý smysl, Znamení, Vesnice – filmy, které klamou tělem

 

* Určení  žánru: není to jenom zbytečná posedlost škatulkováním. Žánr je jistou tichou a všeobecnou dohodou mezi tvůrci a publikem; je to kategorie určující očekávání a následnou rozkoš diváka, který rozpozná slibované schéma, postavy či rekvizity.

 

* Nedůvěra k člověku, který si vybájil nesmyslnou pohádku X Davidova nedůvěra v sebe sama

- Tápání a zdráhání se přijmout roli hrdiny

 

* Příběh o zrození comicsového hrdiny X existenciální drama o krizi středního věku, v němž hlavní hrdina dospívá psychologického vykoupení z šedivé všednosti marasmu skrze víru v nadpřirozené jevy a vlastní sílu.

 

* Jaká je ale ústřední a jaká druhá, ozvláštňující rovina, která se do té první vkližuje? - Nadreálný comics s nezvykle prokreslenou psychologií postav nebo se nadpřirozeno vsouvá do sféry každodennosti – tak jako Eliáš Davidovi podsouvá svou verzi vidění světa? K jaké výsledné poloze se spěje?

 

* Celý film je doslova o hledání vlastního žánru a samy jeho postavy se pokouší stylizovat svůj život podle žánru, který se celou dobu nabízí, ale velmi se vzdaluje normálnímu světu.

 

* Film o melancholii. Melancholie je duševní rozpoložení, které je na jednu stranu depresivní a apatické a na druhou stranu umožňuje vzmach k velkým činům.

 

* Každý příběh o souboji Dobra a Zla, stojí na počátečním ustanovení této opozice.Vyvolený však svou základní opozici nalézá až na konci. Jeho strukturace spočívá v procesu hledání - nebo lépe - vytváření prvotní struktury.

 

* Divák musí stále znovu revidovat své dosavadní hypotézy – interpretační hra „pro a proti“

 

* Shyamalan odvádí pozornost jinam. Donutí publikum soustředit se na hlavní postavu, aby zakryl důležitost postavy klíčové.

 

 

* Dvě interpretační a tvůrčí cesty - Šestý smysl je dokonalým příkladem tzv. hermeneutického kruhu

Vyvolený splňuje nároky zvláštní anti-metody nazývané dekonstrukce. Hermeneutické myšlení vychází z toho, že se za všemi různými interpretacemi díla ukrývá jedna hluboká pravda, k níž dospíváme na základě procesu, v němž opakovaně postupujeme od částí k celku a od celku k částem, čímž stanovíme konečný jednotný smysl. Dekonstrukce je zaměřena proti konečnému uzavření díla. Jde jí o nacházení zlomů a mezer; jediné s čím počítá, je to, že vždy přichází nějaký doplněk, s nímž jsme původně nepočítali. Zaměřuje se na rozdíl mezi tím, co dílo káže a co prakticky koná.

 

 

* Barevná šifra filmu

 

Zelená barva (symbolizuje jaro - vznik nového života) tu stojí v opozici k fialové, tradiční barvě comicsových padouchů. Fialová symbolizuje též již nabytou sílu, vznešenost a vůdcovství a je tedy „povolána“ k tomu, aby pomáhala čerstvým „zeleným výhonkům“ k růstu. Žlutá a červená (ve společné kombinaci - oranžová) zase značí cosi zlého, nevhodného (např. nevěru nebo nedůvěru), nenávistného či násilného a lidé, kteří tyto barvy nosí, pak tedy zákonitě dělají něco špatného nebo se to jenom chystají udělat

 

* Popírání Willisovy hvězdnosti a aury hrdiny – svěšená hlava, nadhled na pleš

Uvození Pana Skleněného v odrazech a zrcadlech; je jakoby z jiného světa, má převrácenou perspektivu. Z převrácené perspektivy je uveden i syn hlavního hrdiny. O jeho duši se pak ve filmu svádí zápas. Bude jako otec nebo jako Pan Skleněný?

VÍKEND V ZAJETÍ FILMU
dEsiGn[ k0C0UR + AvP ] --- dB&CodE[ k0C0UR ] --- orangebureau.com 2004